Když Kalifornie, tak Mustang!

V únoru jsem se poprvé v životě vydal do Silicon Valley a od počátku jsem měl jasno – půjčím si nějakou „ameriku“ se stahovací střechou. Protože tak je to prostě správně. Jasnou volbou se stal Ford Mustang. V každé velké půjčovně jich mají mraky, jelikož úplně stejně přemýšlí i spousta dalších turistů, a je to fakt levné, což asi nepřekvapí nikoho, kdo se v autech trochu vyzná. Z našeho pohledu je to sice parádní stylová kára, ale po americku postavená (tedy dost lacině). A z půjčovny pochopitelně nedostanete nic lepšího než základní holátko.

Přestože jsem tedy přesně věděl, do čeho jdu, nebo možná právě proto, nadšení bylo absolutní. Vyfasoval jsem krásný černý kousek, navíc úplně nový, na tachometru bylo jen 5000 mil. Už při nasednutí mi v žaludku poprvé zaškubalo živočišnou radostí a škubat nepřestalo celý den – první otočení klíčkem, první stažení střechy, první pořádné dupnutí na plyn…

tolik nehrotí, zářící slunce a modré nebe nad hlavou, po pravé ruce hřmící nádhera oceánu, po levé zelené kalifornské kopečky a v rádiu oldies hity na plné pecky. Můžu vám odpřísáhnout, že za celý dosavadní život jsem za volantem nic podobného nezažil. Tohle byla meditace při plném vědomí.

Když si člověk nenechá zkazit vkus supersporty, které vidí všude na internetu, může být i takovéhle auto s obyčejným šestiválcem, měkkým podvozkem a líným automatem řidičský zážitek. Obzvlášť ve srovnání s naší domovinou, kde naprostou většinu vozidel pohání zoufale nudné čtyřválcové diesely. Se staženou střechou stejně nemůžete jet moc rychle, protože pokud někdo sedí vzadu, buď vám brzo onemocní, nebo uletí.

vzduchem se nese Johann Strauss a auto do rytmu elegantně tančí zatáčkami, zajímá vás jenom to, aby tenhle okamžik pokud možno nikdy neskončil.

Když se pak v údolí otevřela dlouhá opuštěná rovina, byla konečně také příležitost nechat motor pořádně zaburácet. Ve chvíli, kdy jinak hodně necitlivá převodovka ve „sportovním“ režimu pochopila, že teď se už ale opravdu jede na plný koule, začala se z výfuků linout úplně jiná symfonie. O nic méně nádherná, burácivá, taková, ze které příjemně mrazí v zádech. Auto s až nečekanou vervou vyrazilo kupředu, jak jen mu omezovač otáček dovolil, pak přeřadilo a znovu nás plnou parou nakoplo do zad…

to jsem vracel se slzou v oku (byť to možná bylo i důsledek mastné ranní pokutě za parkování). V té správné zemi, na správné silnici a se správnými lidmi je i ten nejobyčejnější Ford Mustang autem snů.

Share on facebook
sdílej článek