Myslel jsem, že Aston Martin Vantage má fakt boží zvuk. Jenže to, co jsem slyšel za volantem novýho Jaguaru F-Type V8, byla ozvěna velkýho třesku. Řve a burácí a rourácí a prská a plive a má v repertoáru snad tisíc různejch zvuků, jeden lepší než druhej. A donutí vás dělat to samý. Prskat a hekat a smát se a křičet a skučet. Když stáhnete střechu, kdekoliv nad 2000 otáček dokážete rozpoutat osmiválcovou kakofonii, která nemá obdoby. A ani nemusíte doopravdy šlapat na plyn. Spousta lidí vás bude mít za hovado, ale budete nejšťastnější hovado pod sluncem. A každej malej kluk, kolem kterýho projedete, na vás bude myslet a závidět vám nejmíň čtrnáct dní. Žádný video nebo nahrávka nemůžou zachytit, jak příjemný jsou procesy, který tohle auto aktivuje uvnitř vašeho těla.
Ten samej den jsem se mohl krátce projet i v ohromujícím a majestátním XJR, který svou kombinací velikosti, důstojnosti a dravosti připomíná kosatku (dokonce to v tu chvíli byl jediný kus v Evropě), a také v úžasně rychlém a absurdně modrém hromobití na kolech jménem XKRS. Každý z těch aut bylo samo o sobě úžasný a každý úplně jiný zvenku, zevnitř i jízdně. Je ale hrozně důležité mít sny, které si nemůžete snadno splnit, a já už byl delší dobu nervózní, že po žádném z nových aut doopravdy netoužím. F-Type je konečně to auto. A teď potřebuju vymyslet, jak se k němu zase dostat. Nějaký návrhy?
