Už dřív jsem se vámi podělil o tu radostnou novinu, že mě psaní Autodlaka přivedlo až k práci pro Subaru. Pravidelně prohánět WRX STI nebo BRZ, to je samozřejmě tak trochu splněnej sen. Z řadovýho fanouška s ojetým Fordem a hodně nepravidelným blogem je to znatelnej upgrade. V poslední době se ale objevily i další práce pro různý automobilky včetně Fordu. A jestli někdy mělo smysl dělat pro Ford, tak letos! Novej a o dost lepší Focus ST, Focus RS a samozřejmě Mustang… Mám vážně radost, že tahle značka zase rozvíjí svůj potenciál legendy, i když třeba z Mondea už je asi definitivně jen dobře vybavenej gauč.
Napříč republikou jsem protáhl pětilitrovej osmivál i čtyřválec bez střechy, a teď o tom konečně můžu i něco napsat. Dostat do rukou mustafu a nepokusit se hned o nějakej smýček, to je jako jezdit v Americe střízlivej. Promarněná příležitost. A protože teď všichni říkaj, že takový věci patří na okruh, vyrazil jsem na kruháč v Kralupech, kterej tuhle definici splňuje docela slušně. A šlo to! Není to sice žádný chirugický nářadí, ale manuál a 421 koní na zadní nápravě to řeší za vás. Někdy až moc, Mustanga je zpočátku náramně snadný přetočit. Jak říká přísnej ale spravedlivej kolega Petr, byly to v mým podání spíš takový „výjezdový chcípáky“, ale stejně jsem si připadal jako král!
Vlastně jsem si jako král připadal pořád. Jezdil jsem v Astonech i v Lamborghini, a pokud jde o styl, Mustang je jim překvapivě blízko. Za směšný peníze si kupujete vstupenku do exkluzivního klubu. Kdekoliv zastavíte, lidi za vámi budou chodit a budou si s vámi chtít povídat, protože podlehnou mylnému dojmu, že když řídíte zajímavé auto, jste taky zajímavý člověk. Náhodní kolemjdoucí se s ním budou chtít vyfotit a budou vás mít rádi, když jim to dovolíte. A nakonec si nejspíš řeknou, že jste fajn chlap, i když jste třeba úplnej kretén. Tohle obvykle dokážou jen auta dvakrát nebo třikrát dražší.
Aktuální generace Mustangu se komunikuje jako hodně evropská. Moderní přední a konečně i zadní náprava, přesný řízení i řazení, spousta chytrejch vychytávek. Při čtení všech těch chvalozpěvů by si člověk skoro myslel, že bude jezdit jako nějaká malá Mazda. Návratem do reality je ale hned první pohled přes masivní příď, za kterou se před řidičem schová i malá kolona MX-5 (uvidíte jenom hlavu Honzy Koubka). I tak se ale řídí vážně dobře. Ani na okreskách pod Ještědem se nebojíte o život a nepůsobí na nich zbytečně neohrabaně. Snad jen ve slejváku na dálnici mě trochu vyděsilo, když mi ve stovce začal ujíždět zadek – skoro bez plynu a s plnou stabilizací. Fabie kolem to smažily kilo pade a já musel předstírat, že se prostě rád kochám svodidlama. Ve všech ohledech je to ale příjemný a moderní auto, což o předchůdcích říct nešlo.
Vlastně má aktuální Mustang o tolik lepší podvozek, než byste čekali, že si ho člověk brzo začne sám před sebou idealizovat. Naplno mi to došlo, když jsem z něj přesednul do BRZ. Najednou jako by člověku z nohou spadly těžký řetězy. Ten rozdíl je asi jako mezi tím mít balónek a mít balónek s heliem. S obojím si užijete srandu, až balónek s heliem vám ale svojí lehkostí připomene, že ten normální je vlastně docela těžkopádná věc. To ovšem nic nemění na tom, že když jdete k zaparkovanýmu Mustangu, vážně se těšíte, jak si zajezdíte, ne jenom na to, že se projedete.
Ze všeho nejvíc mě ovšem překvapil šestiválec. Teda čtyřválec! Pardon. Jenže, on ten EcoBoost 2.3 prostě jako šestiválec vážně působí. Tím, jak důstojně se sbírá do otáček, jak poctivě graduje jeho výkon, jak velkoobjemově se chová. Dokonce i jeden majitel staršího Mustangu při krátké projížďce konstatoval, že se tenhle motor k autu hodí. Ostatně má 317 koní a 432 Nm. Akorát když se někdo zeptá, co máte pod kapotou, raději to zamluvte. „No, takovou tu klasiku, přes tři sta koní, víš jak.“ Pořád dokola vysvětlovat, proč je čtyřválec vlastně dobrej, to je zbytečně zdlouhavej a předem ztracenej boj.
Jak to vidím já, dávají u Mustangu smysl jen dvě možnosti. Pokud chcete nebe nad hlavou, berte čtyřválec, klidně s automatem. Výkonu má dost, není na něm nic nedůstojného a ve vysoké rychlosti do auta stejně příliš fouká, i kvůli absenci větrného štítu. Pokud chcete jezdit hodně rychle a občas vyrazit do Kralup, berte pevnější fastback s manuálem a osmiválcem. Pětilitr zní fantasticky a jeho projev má opravdovou hloubku. Jakmile zaburácí, hned víte, že tohle není jen jako, tohle je doopravdy. A tím se vlastně dá Mustang s osmiválcem popsat nejlíp. To auto je úžasně opravdový.
Foto: Martin Sznapka
