Škodlak RS

Tentokrát to bylo osobní! Na oktávky v eresu mám jako majitel Mondea ST220 už pár let pifku. Fakt se snažím na auta dívat bez předsudků, ale v tomhle případě je to silnější než já. Předchozí RS pro mě byl rychlej, ale řidičsky nezajímavej služebák, kterej se vždycky cpal někam, kam nepatří. Do mýho rybníčku. Brekeke! Dokonce i tou modrou barvou. A ve mně to bublalo vždycky, když jsem tuhle pojízdnou drzost potkal. Jenže léta plynou a posledních pár měsíců už jsem se při čtení recenzí na novou Octavii pomalu smiřoval s tím, že tentokrát to na lepší podvozek a řidičtější projev neukecám. Teď jsem si v ní konečně i zajezdil.

youtubového pořadu DRAJF potřebovala řidiče, kterej by novou benzínovou RS dovezl z Prahy na natáčení na opuštěném letišti u Blatnice a okolních okreskách, a večer zase zpátky. Protože den předem se ukázalo, že moje ST220 jezdí na pět válců (pořád o válec víc, než má oktávka!), takže je to vlastně spíš Focus ST bez turba, letos po šedesáté páté jsem musel zamířit do servisu a trocha rozptýlení mi přišla vhod.

to byl dokonalej autodlačí den. Ráno lilo jak z konve a kvůli zpoždění jsme hodně pospíchali, takže to byl test jak se patří od prvního kilometru. Během dne byla možnost povozit se i s dieslovou verzí, parta nadšenců dorazila zablbnout s nádhernou 130 RS, kterou rozhodně nešetřili, návštěvou na place potěšil kolega ze Zpátečka.cz a na okresce jsem mohl poznat možnosti nového RS vedle Petra Hankeho, pro mě velkýho pana řidiče (mrkněte třeba sem od 5:27 do 5:57). A když vám někdo řekne, že musíte sednout do novýho Range Roveru Sport a co nejrychleji někde sehnat náhradní baterky, taky neřeknete ne…

tou na místo a všichni se uklízeli z cesty tak nějak se zájmem a docela ochotně, bez obvyklých nasraných gest. Koukali, povídali si, pokyvovali a já pochopil, že ST220 asi moc z nich nevlastní. A kupodivu jsem zjistil, že jsem hrdej na to, v čem zrovna sedim. Ten den ráno jsem na Twitter psal něco v tom smyslu, že jestli to auto bude vážně dobrý, bude to pro mě docela malér a malá osobní prohra. No, je to malér. Bavil jsem se totiž celou cestu a tentokrát je to – v téhle verzi – vážně tak dobré auto, jakým bylo v očích mnohých Čechů už po dvě generace.

to ta krásně modrá benzínová verze s fofrklackem… Do háje! Tohle auto by to ST220 už docela slušně natřelo nejen v přímce, kde je na stovce o víc než půl sekundy dřív. Někdy to přímé srovnání určitě provedeme.

tově výrazně lehčí, celé auto je hbité a neměl jsem ani jednou pocit, že se jeho hmota příliš naléhavě valí směrem ze silnice. A přitom drží a drží a drží. Brzo jsem taky zjistil, že zbytečně často řadím, protože spousta výkonu je k dispozici už v otáčkách, které ještě šestiválec považuje za odpočinkovou zónu. Síla člověku nikdy vyloženě nechybí, i když si při neslušně rychlém průletu zatáčkou zapomene podřadit.

to, že šestiválec pořád působí vznešeněji a zní o parník líp. Ve sportovním režimu je škůdka dokonce vybavená jakýmsi prudítkem, co má zvuk dělat sportovnějším, jenže to tak po 50 kilometrech začne akorát otravovat. Zní to hrubě, nevytříbeně a nehezky. Dokonce bych přísahal, že jsem v tom slyšel stopy starejch škodovek, jiní zase tvrdili, že jim to zní jako diesel. Naopak naftové verzi podle mě stejná procedura skutečně pomáhá, v nižších otáčkách zní jako mnohem větší motor a až ve vyšších přizná barvu.

to, které se bohužel nedočkalo žádného důstojného nástupce. Ale poprvé je tu schade, kterou bych s chutí vlastnil a každej den používal i přesto, že mi ještě nebylo padesát. Až příště potkám novou Octavii RS, asi si řeknu, že to je vážně schopný auto s bezva podvozkem za super peníze. Akorát tý naftový samozřejmě bude třeba ukázat, kdo je tady pořád ještě pánem, a že ta zelená s těma vejfukama se tak trochu sere do cizího rybníčku. Brekeke! Jen u toho budu tiše doufat, že se někde neobjeví benzínovej bráška a nedá mi na budku.

Share on facebook
sdílej článek