V českým Subaru mají docela smysl pro humor. Když jsem se byl nedávno todlak/photos/?tab=album&album_id=568871396517965″ target=“_blank“ rel=“noopener noreferrer“>povozit v BRZ, nadchlo mě to tak, že jsem jim hned musel napsat ostrou prosbu o půjčení. A když říkám napsat ostrou prosbu, tak myslím škemrat. Jejich reakce? Moc rádi, Autodlaku! Moc rádi ti půjčíme velkýho dieselovýho kombíka v automatu. Pak uvidíme, jestli si zasloužíš béerzetko… Povedlo se jim tak skloubit můj nejméně oblíbený typ paliva, nejméně oblíbený typ převodovky a (nevím jak se to dozvěděli) dokonce i mojí nejméně oblíbenou barvu. Vidíte tu Imprezu na fotce? Tak tu jsem netestoval. Ale aspoň má Outback podobný mlhovky…
Ježišmarjá, to je vošklivý auto! Uvědomuju si, že tímhle svoje šance na půjčení BRZ zrovna nezvyšuju, ale přesně tohle byla moje první myšlenka. Pak jsem ale od jednoho zkušenýho automobilovýho novináře dostal dobrou radu: Subaru musí dát člověk čas. Najezdit s ním stovky kilometrů a něco s ním zažít. A pak začne pomalu, kousek po kousku, objevovat jeho kouzlo. Je to opak koncernových aut, která jsou dělaná na dokonalý první dojem, ale pak už moc nepřekvapí.
Vzal jsem si to k srdci a rozhodl se strávit svůj týden s Outbackem tak, jak by ho podle mě mohl strávit i jeho majitel. Dělal jsem šoféra kamarádce s dvoutýdenním mimozemšťanem, který při jízdě v Subaru po několika dnech řvaní poprvé klidně spal. Najezdil jsem 300 kilometrů po Praze, protože když máte auto za mega, přece nebudete jezdit na nákupy sockou. Odvezl jsem známou do Berouna, a co čert nechtěl, shodou okolností jsem to zpátky musel vzít přes brutálně rozbahněná pole. A hlavně jsem vyrazil do Krkonoš vyzvednout sledovací jednotku pro skibus a zabloudil při tom na opuštěné lesní cesty na horských hřebenech v Polsku.
Právě na horách jsme si s touhle houževnatou čtyřkolkou začali opravdu rozumět. Nechci, aby to znělo jako z reklamy, ale takovéhle auto vám opravdu rozšíří obzory. To, s jakou samozřejmostí zvládá jakékoliv podmínky a výmysly řidiče, vám totiž dodá odvahu a chuť vyrazit i tam, kam byste normálně nejeli. Z klidu ho nevyvedla ani situace, kdy jsem při kochání se úžasnýma panorámatama najel moc blízko k okraji cesty, utrhl se velkej kus sněhu a levá kola se svezla po svahu. Auto jelo suverénně dál, zatímco já si nepustil do gatí jen díky tomu, že se mi z toho leknutí sevřely půlky tak pevně, že začaly povolovat až o pár hodin pozdějc.
Tohle samozřejmě není žádnej offroad. Nenajdete v něm redukci, nemá vůbec žádné speciální režimy, gumy jsou určené pro silnici. Přesto kamkoliv ho namíříte, tam prostě jede. Bahnem, sněhem, na cestách i mimo ně. Vždycky zvládne víc, než na co si běžný uživatel troufne, a vždycky to dělá až nečekaně komfortně. Je strašně pohodlný s tímhle vědomím cestovat, nebát se ničeho, co vás může potkat, a občas si jen tak pro radost zkusit nějakou pitomost. Člověk to naplno ocení až ve chvíli, kdy musí přesednout a tenhle pocit najednou nemá.
Pochopitelně, všechno je o kompromisech. Přestože jsem měl vrcholnou verzi, grafika na centrálním displeji byla jak ze starý Nokie (ale v tomhle má černé svědomí i mnohonásobně dražší Range Rover), za celý týden se mi nepovedlo připojit telefon (manuály jsou pro sraby a pro holky!) a vnitřek auta byste rozhodně nenazvali třeskutě moderním ani luxusním. Je to velké a pohodlné auto, umí řadu chytrých věcí, dieselový boxer je na úrovni (byť rozhodně ne na závodění), v zatáčkách si i přes náklon můžete troufnout vcelku dost a neobvykle řešená automatická převodovka funguje úplně v pohodě. To všechno sice Outback dělá jenom tak akorát, abyste si nemohli stěžovat, nicméně pojem „všechno“ zase v jeho podání zahrnuje mnohem víc činností a dovedností, než u jiných běžných aut.
Taky je mi sympatický, že tohle auto zjevně udělali magoři, což pro nadšence většinou bývá dobrá zpráva. Protože jenom magor utratí bambilión za vývoj vlastního dieselovýho motoru pro udržení na trhu, kde prodává jenom zlomek všech aut, a musí na ně potom kvůli tomu nasadit dost odvážnou cenovku. Mimochodem, jezdil jsem průměrně za 9,2 litru nafty (netušíte, proč po tankování nafty vždycky smrdím a u benzínu ne?). To jsem ho ovšem nešetřil a navíc mám úplně v čemkoliv vyšší spotřebu než normální lidi. Nevím, čím to je, asi že mi spotřeba vždycky připadala jako irelevantní údaj, ale prostě neumím jezdit úsporně a ani se o to nesnažím.
Když chcete Subaru, určitě byste měli mít jasno v tom, proč ho chcete, a že dokážete využít jeho silné stránky. A pokud o téhle značce něco víte, určitě pro vás nebude nepříjemným překvapením, že nedostanete žádného prvoplánovitého krasavce. I když popravdě, nakonec, a neříká se mi to snadno, se mi to auto, alespoň z některých úhlů a při určitém osvětlení, začalo líbit. I v téhle barvě. Tak. Je to venku. Není to auto, které by v člověku vyvolávalo silné emoce, ale vracel jsem ho s rázným nástupem zimy stejně nerad. Byl to parťák, na kterýho byl spoleh.
Mno, a můžu teď už prosím dostat něco rychlýho, mrštnýho a benzínovýho?
