Pamatujete na todlak.cz/subarudlak-na-horach/“ target=“_blank“ rel=“noopener noreferrer“>minulej test Outbacku, zatěžkávací zkoušku od českého importéra, která mě měla dostat k Subaru BRZ? Tak už znám výsledky! Akorát prej úplně nepomohlo, že jsem ho hned v úvodu označil za děsně vošklivou krabici. „Ale že se snažíte, tak vám ještě půjčíme turbo Forestera, chcete? A pak nad tím sedneme, popovídáme a najdeme termíny pro toho BRZe a STI,“ napsali mi ze Subaru. Paráda! Teda, vlastně tak napůl. Po dieselu esúvéčko? Čím dál lepší… Jenže pak jsem s ním za tejden nalítal 1300 kiláků, vyškrábal se na pár kopců a nestačil se divit.
Abychom to téma hned dostali z cesty – jízda v SUV mi nevoní stejně jako většině nadšenců. Jen nejspíš z jinýho důvodu. Když totiž jezdím nějakým autem, začnu si kolem automaticky víc všímat jemu podobných. todlak.cz/saabodlak/“ target=“_blank“ rel=“noopener noreferrer“>V Saabu si máváte s kolegy, v rychlém sedanu či hatchbacku vyhlížíte konkurenty, no a v SUV… vidíte jiná SUV. Všude. A není to hezkej pohled. Najednou je celej svět plnej aut jako X6, Q7 a kdo ví čeho ještě. Je to jako v Šestým smyslu: všude vidíte strašidla, a pak vám dojde, že je to proto, že strašidlo jste i vy sám (jo, Bruce Willis je duch, sorry za spoiler). Kdo by chtěl žít v takovým světě?
Existuje ovšem pár receptů na vytvoření respektovaného SUV a většinou je to o správné kombinaci. Třeba absolutní hranatost ve spojení s absurdní rychlostí skvěle funguje pro Mercedes G od AMG. Naprostý luxus a dechberoucí schopnosti v terénu zas fungujou u Range Roveru. A je důležitý zařadit se právě mezi podobná auta, abyste pak kolem sebe vnímali jenom ta zajímavá. Nezní vám snad benzínovej boxer od Subaru o výkonu 240 koní, stálej pohon všech kol a hranatá kastle esúvéčka jako taková kombinace? Rozhodně to tak bývalo, vzpomeňte na Forester STI. A tuhle jiskru jsem se rozhodl hledat.
I proto jsem se chytl možnosti srovnat se s novým Range Roverem, který zrovna testovali kluci z Drajf, a vyrazili jsme zdolávat haldu u pražského letiště. Na rozdíl od Range ovlivníte terénní schopnosti ve Foresteru jedině tlačítkem X-Mode, které prostě buď zapnete, nebo vypnete. Umí například sjíždět kopce a obecně pomáhá v terénu. V podstatě je to mód, ve kterém můžete jet jako blbeček, a přesto nikam nezapadnete. Problém je, že když jste blbeček, dřív nebo později i tuhle hranici překročíte a zapadnete. Jako třeba, ehm, já během výletu na Šumavu…
Naštěstí škrabka na led v podání Subaru je bytelná věc velká jako malá lopata, která stejně tak i funguje. Možná jí nenarvete k víčku nádrže jako jinde, zato se s ní ale snadno vyhrabete ze sněhového průšvihu. A to je přesně ten styl uvažování, jaký od Subaru očekávám. Mimochodem, ukázala se taky jako skvělý nástroj na seškrabávání bláta z podrážek. A hodit se vám bude i na nakládání hromad bahna do kýble, když zcela náhodou a rozhodně ne vlastní vinou ucpete odtok wapky.
Když zrovna jako blbeček nejezdíte a začnete se soustředit, terénní schopnosti Forestera jsou fascinující. Za Rangem s tisícem nastavení jsem se prostou metodou „poweeer!“ vyšplhal nekonečně kluzkým bahnem a v trochu strašidelných úhlech i do míst, kde mě rozhodně nikdo nečekal. Na ty úplně největší výzvy jsem si už netroufl, ale od sportovně střiženého SUV to byl i tak ohromující výkon. Pak začíná člověk opravdu brát vážně řeči o bytelné subarácké technice, kterou automobilka ospravedlňuje vyšší cenu.
Faktem zůstává, že jde primárně o auto na silnice, čemuž odpovídají i úpravy podvozku téhle vrcholné verze. Na rozbitých českých silnicích a silničkách, které XT ani v nejmenším nedokážou rozhodit, si jen málokdo může troufnout jet tak rychle bez ohledu na díry. Výkon se sice nedostavuje tak dravě, jak bych čekal, ale zátah je masivní, a to hlavně tam, kde ho oceníte nejvíc. Když jedete 80 km/h za kamionem, prostě to zašlápnete do podlahy a za těch pár sekund, než se zařadíte zpátky, se číslo na tachometru zvládne zdvojnásobit. Dojem rychlosti se současně díky pohodlí v interiéru velmi dobře tlumí – tak dobře, že jsem se po letech nechal ulovit a dostal pokutu. Prostě jsem nekoukal na tachometr a jel jsem pocitově „baj voko pade“, akorát že to bylo „baj voko sedmdesát“.
Jakmile vás přestane lekat prvotní náklon před tím, než auto pevně zaklekne, na suché okresce se dají i zatáčky projíždět rychlostí dostatečně daleko za hranicí, kde začíná zábava, a rozhodně nad standardem celého segmentu. Moje konečná spotřeba byla 13,6 litru, takže jsem si tuhle srandu dost citelně zafinancoval, každodenní realita nicméně bude o dva až tři litry níž. Zájemce o tohle specifické auto by to ale stejně nemělo moc zajímat.
Připouštět si nesmíte ani jiné „známky charakteru“. Po minulé zkušenosti jsem si třeba nechal telefon propojit s autem už při jeho přebírání v Subaru – po několika minutách pokusů i oni museli sáhnout po manuálu a i pak to ještě nějakou dobu zabralo. Nakonec jsem byl pár dnů jedním z mála řidičů Subaru na světě s funkčním handsfree, ale pak to stejně přestalo fungovat, když se ovládací kolečko rozhodlo, že točení začne brát jako mačkání. Asi začal rok hada nebo tak něco…
Mnohými obávané převodovky CVT se naopak nemusíte vůbec bát, ani v automatickém režimu nijak neotravuje, chová se inteligentně a reaguje se slušnou rychlostí. Spíš jsem nepochopil speciální sportovní režim, kdy máte k dispozici hned osm virtuálních stupňů. Okamžitě se v nich totiž ztratíte, a když chcete náhle zrychlit, musíte za plastového cvakání pádel podřadit o dobré čtyři stupně. I když jedete rychle, mnohem lepší je běžný manuální režim se šesti pseudo-kvalty nebo prostě déčko.
Ve výsledku se mi opět potvrdilo, že Subaru oceníte, až když s ním něco zažijete. Když jsem se poslední den vracel s totálně zabahněným Foresterem XT domů napříč Prahou, potkával jsem všechna ta oblá a nablýskaná nákupní esúvéčka provázená dieselovými obláčky. Už mi ale bylo jasné, že s nimi se poměřovat nemusím. A ona se pomalu začala rozplývat v ostatním provozu a svět začal být zase krásným místem.
