Další proměna autodlaka: Kabriodlak Z4!

Jak jezdit s výkonným kabrioletem rychle a komfortně, ale současně tak, abyste nepřispívali k oteplování planety? Autodlak má řešení! Stáhněte střechu a pusťte klimatizaci na maximum. Ta-dááá! Když je totiž venku pořádný horko, přesně jako ve dnech, kdy mi další z mých úspěšnějších mladých přátel půjčil tuhle třílitrovou benzínovou Z4, budete kolem sebe pořád mít přesně tak akorát. Dopad vypouštěných emisí zároveň účinně minimalizujete tím, že ochlazujete klima všude, kudy projedete.

Tímto se omlouvám obyvatelům Jihočeského a Středočeského kraje za mírné ochlazení v minulém týdnu, autodlak holt zase vyrazil šířit radost a smích. Jen nechápu, proč jsem po třech dnech ježdění tímhle ekologickým stylem dostal spotřebu nad 14 litrů a zánět Eustachovy trubice k tomu. Předesílám všem nevzdělaným rádoby vtipálkům, že Eustachovu trubici musíte hledat od krku nahoru, ne od pasu dolů…

Protože radost z jízdy je největší, když ji člověk má s kým sdílet, svezl jsem i tentokrát pár dalších lidí. Kamaráda z Budějic, přítelkyni – naše příští auto prý musí být přesně tohle – a taky třeba její babičku s dědou (oba kolem 70). Ten jel dokonce v županu, protože už původně šel spát. Děda říkal, že je to super, ale že by to nechtěl, a že mám pak jet pomalu s babičkou. Babička ve 160 km/h na okresce vesele výskala, a říkala, že prý vždycky chtěla sporťáka. Jenže dědovi ho nedovolí, protože by jezdil jak prase a zabil by se.

Tím jsem nechtěl říct vůbec nic. Každopádně se mi tohle auto dostalo pod kůži nebezpečně rychle tím, jak kombinuje zábavu s praktičností. Teda pokud pro vás pojem praktičnost neznamená něco jako velkej kufr, možnost důstojně vystoupit nebo nedej bože existenci druhé řady sedaček. Spíš jde o to, že čirou radost z řízení auta bez střechy a s víc než 250 koňma spojuje s pohodlím dobře fungujícího automatu, tichou jízdou při zvednuté střeše a velkou stabilitou ve vysokém dálničním tempu (testováno do 260 km/h, pokud se rozsekáte ve víc, za mnou brečet nechoďte). A taky je velice praktické tím, že i když je to kabriolet, nepřipadáte si v něm úplně zženštile.

Nenechte se zmást. Podvozek je tvrdej, na příčných nerovnostech auto poskakuje a řešení pádel pod volantem, hlavně při podřazování, mi přišlo poněkud dementní (naštěstí sportovní režim sám řadí velmi obstojně). Ale na rozumné silnici je to prostě normálně fungující, kvalitně postavený a příjemný auto, který vám současně při hezkém počasí na zakroucené okresce roztáhne hubu od ucha k uchu ryzí řidičskou radostí. Je mrštné a zrychluje hodně svižně, takže na dálnici ani na státovce nebudete mít s předjížděním sebemenší problém, přestože subjektivní pocit ze zrychlení není tak intenzivní, jak bych čekal.

Ve sportovním režimu se zvuk od výfuků krásně rozléhá kolem, obzvláště se staženou střechou. A vůbec nejlíp v obcích, mezi domy, což bohužel člověka občas nutí dělat po zralé úvaze poněkud neuvážené věci z hlediska hlukových limitů. Ale přestože je to BMW, což je pro řadu lidí pořád trochu arogantní značka, dává dostatečně jasně najevo, že je hlavně autem pro radost, takže se civilisti většinou vůbec nezlobí, že si jízdu užíváte, a spousta cyklistů se za váma s úsměvem ohlédne. Nicméně, reakce jsou už přeci jen chladnější, než když sedíte v roztomilým červeným Boxsteru, kterýho jsem si mohl projet poslední neděli.

Když jsem před časem jezdil Mustangem po Kalifornii, přemejšlel jsem a pochyboval, jestli kabrio může stejně dobře fungovat i u nás. Tak rozhodně může! Ať už ve slunečném dni, při západu slunce nebo při zataženém víkendovém dopoledni, šlape to úplně stejně. Znáte ty historky, kdy lidi, kteří ztratili spoustu krve a nacpali do nich mraky prášků všema dírama (jo, včetně Eustachovy trubice), vyprávějí o mimotělních zážitcích? Stalo se mi něco podobnýho, jenom doopravdy. V jednu chvíli jsem dosáhl takovýho stavu blaženosti, že jsem najednou viděl sám sebe z izometrického pohledu, jak sedím v krásném koženém interiéru, letím zatáčkama mezi zelenýma loukama, usmívám se pod modrou oblohou a k nebi se nese sedmitisícové šetiválcové kvílení. Byl to nádhernej pohled. Jak z reklamy. To se stalo!

Share on facebook
sdílej článek