Mercedlak CL55 AMG

Znáte Krkonošské pohádky? Tak přesně tímhle autem by dneska jezdil Trautenberk, zatímco Krakonoše byste pravděpodobně našli za volantem Lady Niva. Uvnitř je dřevěné obložení, spousta místa, sezení jako na gauči z jelení kůže a i dveře jsou na speciálním výklopném pantu, aby pohodlně vystoupil i pán s pupíčkem. Už jako malej jsem věřil, že myslivci se rodí v Německu, tak kde jinde by pro ně měli stavět luxusní pojízdné hájovny, než právě v Mercedesu. Nutno dodat, že tahle osmiválcová hájovna s obsahem 5,5 litru a odznáčkem AMG na kapotě umí bejt taky dost splašená.

todlak.cz/wp-content/uploads/img_8810b-3.jpg“>todlak.cz/wp-content/uploads/img_8810b-3-1024×625.jpg“ alt=““ width=“1024″ height=“625″ />

Na začátku jsem zase jednou byl úplně mimo mísu. Ono když se řekne AMG, tak si člověk hned představí něco brutálního a hřmícího, co ze všeho nejradši žere vlastní gumy v oblaku kouře. Tenhle model hraje úplně jinou roli. Ale budiž mi omluvou, že jsou to teprve dva měsíce od startu autodlaka (přísahal bych, že je to nejmíň rok), takže jsem pořád hluboko v babicovské zóně „nadšený amatér“. Když pominu orgasmickou půlhodinku s todlak.cz/gallardo/“ target=“_blank“ rel=“noopener noreferrer“>M6 Gran Coupé, tohle vlastně bylo moje první GT určené k působivým přesunům na velké dálky.

todlak.cz/wp-content/uploads/img_8851.jpg“>todlak.cz/wp-content/uploads/img_8851-1024×683.jpg“ alt=““ width=“1024″ height=“683″ />

Takže jsem čekal monstrum a místo něj přišlo nejpohodlnější auto, v jakým jsem letos seděl. Superchytrej podvozek umí spoustu kouzel včetně vyrovnávání náklonu v zatáčkách a podobně. Díry a další nerovnosti žehlí takovým způsobem, že po průjezdu místo nich zůstává jen dokonale hladká silnice. I s ohledem na charakter mercedesu byl plán jasný: z Plzně vyrazit silnicemi první třídy směr Šumava, hezky po německu se příšerně přežrat ve vyhlášené hospůdce U Štěpána, kterou proslavil Zdenda Pohlreich, a pak už to co nejrychleji nasměrovat do Bundesrepubliky.

todlak.cz/wp-content/uploads/img_8838b-3.jpg“>todlak.cz/wp-content/uploads/img_8838b-3-1024×671.jpg“ alt=““ width=“1024″ height=“671″ />

Jakmile jsme přejeli hranice Říše a nápisy podél silnic se znatelně prodloužily, hned jsem si připadal jako doma. Skoro jsem čekal, že se na palubce rozsvítí nějaká tajná kontrolka s nápisem VATERLAND, auto se přepne do speciálního režimu a ukáže svou pravou tvář, kterou jinak škodolibě skrývá před cizáky. Ale i když se to nestalo, okamžitě bylo jasné, že se muselo narodit právě tady. Rozlehlá země s tisíci kilometry dálnic, která ví, co znamená dálka. Upravené silnice, široké a přehledné i v horách, a na nich samé černé a stříbrné mercedesy, audiny a bavoráky. Nikde žádný zběsilý neorganizovaný spěch, všechno se mocně sune kupředu nenápadnou, neokázalou, ale přesto sebevědomou rychlostí. Přesně jako se toho večera hnal autodlak, tiše svištící soumrakem.

todlak.cz/wp-content/uploads/dsc_1039.jpg“>todlak.cz/wp-content/uploads/dsc_1039-1024×609.jpg“ alt=““ width=“1024″ height=“609″ />

Měli jsme velké štěstí, že zrovna ten víkend byla vyhlášena neomezená rychlost nejen na německých dálnicích, ale i běžných silnicích – alespoň jsme si to tak přeložili z německého rádia na základě našich gymnaziálních znalostí učebnice Sprechen Sie Deutsch. Céelko si totiž úplně nejlíp vychutnáte na širokých státovkách, které vás jako sirény z řeckých bájí vábí sešlápnout plyn k podlaze a neohroženě burácet směrem k horizontu. I kdyby to skutečně byly sirény, germánské kladivo nabízí ráznou odpověď a rozhodně nehrozí, že byste kvůli čemukoliv chtěli zastavovat. Uvnitř jste v totálním klídečku, jen změnami hlasitosti osmiválcového dunění dáváte světu vědět své aktuální rozpoložení, a snad byste si ani nevšimli, kdyby za okny probíhala válka. Ostatně jeden solidní masakr během naší jízdy doopravdy probíhal, jak potom ukázal pohled na čumák:

todlak.cz/wp-content/uploads/mouchy2.jpg“>todlak.cz/wp-content/uploads/mouchy2.jpg“ alt=““ width=“1024″ height=“675″ />

Zatímco zaparkované před českou chalupou působí jak auto majitele firmy na vymáhaní pohledávek, ve své domovině vyvolává dojem skoro až skromný. Ono vůbec dost klame tělem. Zvenku sice vypadá celkem mohutně, ale černá barva a tvary kupé přeci jen zeštíhlují. Jenže ve skutečnosti má pět metrů a dvě tuny, což ve spojení s řízením bez citu a pro mě trochu nečitelně naladěným podvozkem rozhodně nepobízelo k rallye. I s ním můžete pálit gumy a driftovat zatáčkami, ale musíte se vydat daleko za komfortní zónu kohokoliv příčetného. Sám majitel říká, že se mu s ním po prvních měsících povinného závodění nakonec začalo nejlíp jezdit klidným tempem.

todlak.cz/wp-content/uploads/img_8806-3.jpg“>todlak.cz/wp-content/uploads/img_8806-3-1024×682.jpg“ alt=““ width=“1024″ height=“682″ />

Ve správných rukou je to fakt rychlá věc, a co bych se nepřiznal, taky jsem si na klikatějších silničkách parádně zajezdil a na rovinkách zostudil co se dalo. Když máte na zadku svého černého mercedesu s velkými výfuky stříbrným písmem vytetováno AMG, tak nějak tušíte, že nikdo nebude protestovat. Nejen automat bez pádel pod volantem však dává najevo, že všeho moc škodí, a pocitově byste asi hádali menší výkon než ve skutečnosti. Když chcete, umí být čísla na tachometru přesně tak výmluvná, jak byste čekali od auta s 360 koňmi, 530 Nm krouťáku a odpojeným omezovačem. Přesto jsem naopak často zahlédl nižší hodnoty, než bych od sebe na daném místě očekával, i když to většinou mívám přesně opačně.

todlak.cz/wp-content/uploads/img_8852-3.jpg“>todlak.cz/wp-content/uploads/img_8852-3-1024×683.jpg“ alt=““ width=“1024″ height=“683″ />

Buď jak buď, už když jsem si pro auto jel, těšil jsem se nejvíc ze všeho na jediné: na motor. Strašně, strašně jsem byl natěšenej na pořádnej atmosférickej osmiválec, protože na celým světě mi jen máloco zní tak úžasně. A přestože CL55 AMG je snad až zbytečně dobře odhlučněné, zklamanej jsem nebyl. Když je odpovědí na každý pohyb plynového pedálu temné basové bručení, které do vás proudí stejně tak zvukem jako vibracemi v typickém osmiválcovém rytmu, když cítíte tu bezprostřední živelnou sílu vzdálenou jen na dotek, když motoru dáte šanci zařvat… uf, úplně jsem se orosil. Tohle není auto pro puberťáky, ale určitě dokáže i puberťáky uchvátit. A i když to celé trvalo jen jeden den, jsem zase o velkej kus motoristického poznání šťastnější.

Freie Fahrt für freie Bürger!

Share on facebook
sdílej článek

Nejoblíbenější