Byly roky, kdy jsem to radši neříkal úplně nahlas, ale Jaguár byl už od puberty moje vysněný auto. Tahle značka je totiž jiná než její konkurenti. A nemyslím tím jenom zvuk jejích osmiválců, kterej mě úplně odrovnal v novým F-Typu. Dokonale to vystihli pánové v TopGearu: není to Jaguár, je to džééég. A když mate pořádnýho džega, tak vám prostě věci procházejí. Když jsem se rozhod zaparkovat přímo před zámkem na Hluboké, projel jsem tři zákazy vjezdu a stejně mi ještě pucflek na konci pomáhal najít nejlepší místo. Zákaz zastavení? Nezájem. Dokonce mi jednou dali přednost policajti s majáčkem, i když ani jedna strana asi doteď nechápe, jak se to vlastně stalo.
V XJ-S se z vás stane zločinec na úrovni, bandita džentlmen. Projevuje se to i ve zdánlivě nedůležitých detailech. Například na páčku s blinkrem prsty nedosáhnete, takže musíte sundat ruku z volantu a vzít ji mezi palec a ukazováček. Je to přesně ten pohyb, jakým se k ústům zvedá šálek z talířku při čaji o páté. Udělejte ten pohyb stokrát nebo tisíckrát, a kdesi hluboko v podvědomí se z vás chtě nechtě začne stávat aristokrat.
Auto mi půjčil kamarád Marek alias Zpátečka.cz a vydal jsem se pro něj do vesnice na jihu Čech, kde si žijou svůj autařskej sen mladí kluci z projektu Veteráni na truc. V jejich stodole se pořád pracuje na úžasných věcech – zaparkoval jsem vedle modrýho Rolls Royce Silver Shadow II, projeli jsme nádhernou Alpinu B10 (zjistil jsem, že moje šestačtyřicítky se moc nevejdou do prostoru pro pedály), najdete tu několik Fordů Capri ve skvělé kondici, různá BMW, staré Mercedesy a spoustu dalšího. V blízké době vám některé z těch perel společně představíme, pro tentokrát ale zůstaňme u Jaguára.
Osobně mám rád auta, který jsou rychlejší, než na co vypadají – proto mě bavil třeba šestiválcovej kombík se dvěma turby nebo zdánlivá tuctovka od SEATu. I pravej opak má ale svoje kouzlo. Nápis V12 na zádi, přesně o ten kousek větší, než je potřeba, aby bylo jasné, že se tím tak trochu chlubíte, je dvousečná zbraň. Na jednu stranu vám zjedná respekt na silnici i při korzování městem, na druhou ale může snadno provokovat mladíky v hatchbacích k poměřování sil. Pak nezbývá, než pohrdlivě zvednout jedno obočí a tvářit se, že něco takového je hluboko, hluboko pod vaší úroveň. Jednak je to pravda, a taky byste nejspíš dostali hroznej klepec.
Za volantem XJ-S si musíte pořád připomínat, abyste charismatu auta nepodléhali příliš. Jenže, zkuste to, když jet s ním osmdesátkou v koloně fábií se zapnutýma mlhovkama je tak strašně dehonestující… Když už to nejde vydržet, je třeba mít na paměti, že velkej motor alespoň část své síly ukazuje až ve vyšších rychlostech. Ze semaforů umí s elegancí působivě odhučet, pružností v okreskových rychlostech však nevyniká. Naštěstí když to neodhadnete, kouzlo džegu pořád funguje a uhýbající auto v protisměru vás nikdy nevybliká.
Uvnitř také působí jako větší auto než zvenku, a není to ani tak velikostí prostoru, jako spíš dojmem z řízení. O kola se sice opřít umí a po čase získá člověk v zatáčkách dostatek důvěry, tu správnou rychlost průjezdu si ale musíte v hlavě spočítat sami – volant vám rozhodně neporadí a brzdy spíš odradí. Ale co byste chtěli, je to ryzí Gran Tourismo z přelomu 70. a 80. let (termín, kterým se dnes trestuhodně plýtvá na kdeco). Taky má tunu a tři čtvrtě a světlá výška by dokázala konkurovat lecjaké oplastované verzi dnešních rodinných aut.
Nejpříjemnější je v pohodlí uhánět lehce třícifernou rychlostí poloprázdnými cestami a užívat si vědomí, že pro tak banální účel máte auto s tak absurdně velkým motorem a tak opulentní karoserií. Je to krásně zbytečné. Ostatně představa, že v tomhle autě někde jedete bokem, je lákavá asi jako zával lavinou. Ani motor až na výjimečné chvilky prakticky neslyšíte. Jediné horké chvilky za volantem jsem tak zažil díky tomu, že v autě zrovna nefungovala klimatizace a současně ani elektrické stahování oken. Vlastně je to asi první auto, ve kterém jsem radši jezdil za deště než při sluníčku.
Každopádně pokud přímo proti vám někdy pojede velkej stylovej Jaguár s pootevřenými dveřmi, hlavně se zbytečně neplašte a prostě mu uctivě uvolněte svůj pruh. Určitě má svoje důvody, po kterých vám nic není.
